1. Chci točit film s poselstvím (1)

Praha, leden 2016

Nebyla bych to já, kdybych si na své první rande s Indií nevybrala něco tak extrémního, jako Kumbha Melu. Největší shromáždění na světě. Tak velké, že je vidět z vesmíru. 

Indie volá

Láká mě být součástí milionové přehlídky poutníků a světců, ocitnout se v kulisách události kterou si Evropan těžko představí. Musí ji zažít. Kde jinde bych mohla více vystoupit ze svého pohodlí a poznat se v situacích, které se dají těžko předvídat. Je více než jisté, že Indie a největší pouť světa, jich bude mít v zásobě nespočet. Připravit se na to nedá, až na místě se ukáže. Právě to mě láká. Přirozenost. Autentický osobní příběh. Touha po poznání a ...

 Věřím, že se typická atmosféra Indie otiskne do filmu a umocní sílu rozhovorů, které zde chci natočit. 

Přes 13 let jsem působila ve světě zpravodajství. Natočila jsem stovky rozhovorů, převážně s politiky. Vnímala jsem kolem sebe vyhaslé oči a nepřítomné pohledy z nichž se vytrácela skutečná radost a naplnění ze života.  A tak jsem se rozhodla vytvořit cosi, co by mohlo přinést určitou inspiraci. Změnu. 

O Kumbh Mele jsem poprvé četla  v Životopise Jogína, autobiografické knize, kde Paramahamsa Joganada popisuje svůj fascinující životní příběh. Když jsem hltala slova tohoto moudrého duchovního mistra a prožívala s ním jeho životní dobrodružství, neměla jsem ještě sebemenší tušení, že za rok se do Indie podívám a navštívím i Kumbh Melu, kterou v knize vystihuje rozhovor který vedl se svým Mistrem.   

"Co si myslíš o kumbhméle"?

"Velice mě zklamala, pane." Honem jsem dodal: "Dokud jsem se nesetkal s vámi. Světci a tenhle povyk nějak nejdou dohromady."

"Dítě?" řekl mistr, ačkoliv jsem vypadal dvakrát starší než on, "neposuzuj celek podle chyb mnoha. Všechno na světě má smíšený charakter - jako směs písku a cukru. Buď jako moudrý mravenec, který se chopí jen cukru a písek nechá nedotčený. I když tu ještě mnoho sádhuů bloudí v klamu, je méla požehnána přítomností několika mužů s Božím uvědoměním."

(úryvek z knihy Životopis Jogína)

Právě tento "cukr" je mým hnacím motorem, který toužím vyhledat a natočit s nimi rozhovory.   Mám tedy na přípravu necelé 4 měsíce, jestli ji mám stihnout. 

 To je šílenství, slýchám často, když se někomu svěřím s tím, do čeho se hodlám pustit. "Kde na to chceš vzít peníze? A proč do Indie? Čelím nejrůznějším otázkám a argumentům a uvědomuji si, jak moc mi pomáhají ujasnit si myšlenky. Pochyby druhých mne kupodivu neodrazují, naopak. Vím, že jsou to jejich strachy. Možná mají i pravdu. Svým způsobem to šílenství asi je. Když se točí film, je potřeba scénář, celý tým lidí včetně producenta a produkce a minimálně několika set tisícový rozpočet, aby mohla padnou první klapka. A to já nemám. Nevím ani co všechno vlastně obnáší dělat celovečerní film. A když o tom tak přemýšlím, možná je to dobře. :) Mám svou myšlenku. Svůj nápad. A jsem odhodlaná, aby nezůstalo jen u nich. 

Už samotná představa na realizaci mne žene vpřed. Začínám s tvorbou prezentace.  Vím, že dokud tomu věřím já, je šance, že pro tuhle myšlenku nadchnu i další. Ty kteří uvidí ve filmu přínos, jako jaká.